Blog

Tohle JE Neratov

Opravdu dobré umělecké dílo v nás dokáže vyvolat prožitek. Probudí v nás emoce. V případě, že dílo vzniklo ve vzdálenější minulosti, otevírá se nám další zajímavá rovina vnímání – vnímání času. Nejen se vznikem, ale i s existencí a zachováním díla se pak pojí příběh, který po sobě zanechal viditelné stopy v podobě přemaleb, přístaveb či různých úprav. Mezi kunsthistoriky docházelo a dochází ke sporům, jak se s takovými stopami vyrovnat. Je možnost stopy odstranit a upravit dílo do podoby, o které se domníváme, že byla původní – zjednodušeně se tento způsob dá označit jako restaurování. Další možností je dílo ponechat v současném stavu i se stopami minulosti a pouze ho ošetřit, aby v budoucnu více nestrádalo. V takovém případě by bylo dílo zakonzervováno. V současnosti se zejména v malbě používá přístup, který je do určité míry kompromisem mezi jmenovanými způsoby. Na malbě je provedena retuš, ta doplní chybějící části obrazu a z dálky tak výjev působí celistvě. Při bližším pohledu ji však dokážeme rozeznat, protože není hladká, ale skládá se z drobných teček nebo čárek, které se při odstupu vizuálně scelí. Jak se ale vypořádat s opravou architektury, která prošla takovou destrukcí, že už jen stěží připomíná svůj původní vzhled? Způsob jaký byl zvolen v Neratově v Orlických horách při záchraně kostela Nanebevzetí Panny Marie právem vyvolává obdiv návštěvníků tohoto poutního místa. Sdružení, které opravy provádělo, se snažilo pokud možno co nejvíce zachovat architekturu v původním stavu. Z venku je kostel hladký, omítnutý, uvnitř se tyčí surové neomítnuté zdivo. Kostel od události v roce 1945 neměl střechu a místní chtěli, aby zůstal tento pocit otevřeného prostoru zachován i po opravě, a tak byl uzavřen střechou skleněnou. Výsledek rekonstrukce je zároveň tradiční i moderní. Díky použití čistých materiálů (dřevo, kov, kámen, sklo) a současných technologií není sporu o tom, které části zde přibyly nově. Nejedná se o žádnou nápodobu historie, naopak historický kostel byl obohacen o vkusnou a citlivou stopu naší současnosti. Kromě velkolepé střechy stojí za pozornost také oltář vytvořený podle grafiky nalezené v Neratově. Motiv Panny Marie vypálený laserem do kovu lemují vytrážová křídla. Skupina levituje v místě presbytáře, a neboť skrze ní prochází sluneční paprsky, působí téměř nadpřirozeně. Nebýt těžkého osudu, který stavbu potkal, možná by neratovský kostel nijak nevynikal mezi barokními venkovskými kostely hustě zdobícími českou krajinu. Došlo zde ke šťastné spolupráci několika osvícených lidí v čele s farářem Josefem Suchárem, kteří dokázali proměnit nevýhodu v přednost a opuštěnou pohraniční krajinu v místo plné života a radosti. Sebelepší popis vám nedokáže zprostředkovat sílu místa tak jako osobní návštěva. Obzvlášť když tam zanecháte malou stopu v podobě vlastní šťastné vzpomínky.
-EM-

P.S.: Kdybyste si chtěli o Neratově přečíst více, doporučujeme knížku Zázrak v Neratově od Tomáše Kutila.