Předem upozorňuji, že při naší návštěvě byla atmosféra města ovlivněna předvánoční náladou, taky jsme tu viděli epické ztvárnění prvního filmu z trilogie Pán prstenů s živou hudbou a zároveň se jednalo o naší svatební cestu, takže o objektivním svědectví tu nemůže být řeč. Jako každá metropole, tak i Curych se pyšní neobyčejně monumentální architekturou, stavěnou převážně v prostém, nadčasovém duchu. Urbanistický koncept výrazně ovlivnilo přilehlé jezero, které k sobě přitáhlo obyvatele jako magnet a ti ho hustě osídlili po celém obvodu. Mezi rozličnými budovami vyniká svou asymetrickou technickou krásou pavilon Le Corbusier. Promyšlená konstrukce z betonu, skla a kovu s plovoucí střechou měla sloužit jako prototyp pro další sériovou výstavbu s úsilím o lepší prostředí k životu. Byla však posledním domem, který architekt Le Corbusier za svého života realizoval. Budovu si objednala mecenáška Heidi Weber, aby mohla zřídit architektovo muzeum a vystavovat jeho díla v ideálních podmínkách. Ráda bych vyzdvihla i místní Kunsthaus. Ať jsem se otočila kamkoli, moje srdce plesalo. Úchvatná umělecká sbírka umístěná ve stejně skvostném architektonickém obalu, jehož jádro vzniklo na přelomu devatenáctého a dvacátého století a bylo několikrát umně obohaceno přístavbami za účelem získání větší výstavní plochy. Prostory se přelévají mezi sebou díky schodištím z ušlechtilých materiálů, a vy lehce proplouváte mezi jednotlivými uměleckými směry. Jedinou slabší částí sbírky bylo období kubismu, nad tím jsem ale ochotná v záplavě té krásy přimhouřit oko. Nejreprezentativnějším částem domu umění dominují monumentální plátna švýcarského malíře Ferdinanda Hodlera a musím přiznat, že po shlédnutí těchto děl naživo se stal mým oblíbencem. Svou technikou dokázal mistrně vystihnout jak krásy přírody, tak i krásy lidského těla. Ženské figury v ladném tanečním postoji ve společnosti úchvatných pohledů na idealizovanou krajinu vyvolávají klid a potěšení. V Curychu jsem zažila hned několik chvil, kdy moje uměnímilovná duše propukla v nadšení. Spatřit ikonické umělecké dílo naživo je prostě síla. Zejména vidět sousoší bránu pekla od Augusta Rodina byl neopakovatelný zážitek – déšť, nedéšť. Monumentální dveře na motivy Danteho Božské komedie pokrývají desítky figur, z nichž některé jinde plní funkci samostatného plnohodnotného díla. Jedná se o úžasný sochařský koncentrát. Jako by se masa kovu před vámi pohybovala a jednotlivé motivy se do sebe přelévaly. Brána je volně k vidění na náměstí Heimplatz.
V Čechách jsme hrávali hru, kdo dřív uvidí žluté auto, tady by se dala hra obměnit na to, kdo dřív uvidí auto starší pěti let, moc jich tady nepotkáte. Styl je prostě v Curychu až na prvním místě. Řidiči jsou pravými džentlmeny, navzájem se pouští, aniž by bylo poznat, kdo má vlastně přednost a nikdo netroubí, i když by k tomu měl důvod. Taky nepoužívají blinkry, na to pozor. S ohledem na fakt, že se město nachází bezprostředně u hranic, lemuje ho řada bunkrů. Švýcaři se rádi cítí v bezpečí. Dle zákona platného od roku 1978 by měl dokonce každý nově postavený dům obsahovat nějaký úkryt. Zato kešky jsou zde k nalezení jen velmi zřídka. Už jsme se báli, že pojedeme domů bez odlovu, ale nakonec Vítek našel jednu obzvlášť pěknou, potopenou.
Protože Švýcarsko není součástí Evropské unie, nachystejte si potřebné podklady do telefonu. Za datový balíček po vás bude operátor chtít hodně přes tisícovku. To už si radši dopřejte pověstný sýr nebo čokoládu. Pokud jste pány svého výletu, volte trasu přes hory. Je to sice dál a horší cesta, ale zároveň potěcha pro duši a pastva pro oči. My to tak děláme vždycky. Připočítáme pár hodin k celkovému dojezdu, sjedeme z dálnice a vydáme se mezi příkré srázy děsivě krásných špičatých hor a je nám blaze. Švýcarsko je drahá země, takže se připravte na vyšší výdaje úplně za všechno. Pokud si to však můžete dovolit a nechali jste se naladit, srdečně vám výlet do Švýcarska doporučuji. Třeba jen na pár dní.
-EM-
„Vnímej ty zvuky, co stávaj se skladbou
Vnímej ty barvy, co stávaj se obrazem
Vnímej ta slova, co stávaj se pravdou
Vnímej tu cestu, co stává se příběhem“
-Lipo-