Naší malé galeristce je dva a půl roku. Na obrazy je zvyklá. Máme je doma. Prohlížíme si o nich knížky. Ví, že zničit umělecké dílo není jako rozbít skleničku, protože je to jen jeden nenahraditelný originál a podle toho se v jejich blízkosti snaží chovat. Rády společně tvoříme a občas taky zajdeme do galerie. Zároveň je to úplně normální dítě, které rádo běhá, kříčí, tancuje, zpívá, směje se a někdy pláče a rozčiluje se. Teď máme dvě čerstvé zkušenosti s návštěvou výstavy a rozdílnější už ani být nemůžou.
V polovině března jsme si udělaly hočičí výlet do Olomouce. Jezdíme tam se Zorkou pro knížky do vědecké knihovny, protože mají boží výběr, vzaly jsme s sebou i babičku a vyrazily do muzeua moderního umění (MUO). Vyšlo nám počasí. V muzeu skoro nikdo nebyl, a tak jsme si mohly povídat o tom, co vidíme a věnovaly se nám i kustodky. Měly jsme štěstí na výstavy – kromě skvělé stále expozice probíhala i výstava Posvátné umění v nesvaté době. Byly jsme domluvené, že na výstavě budeme opatrné a pokud bude mít Zorka moc energie, řekne mi a půjdeme ji vybít na chodbu – běháním, skákáním po schodech, …. A tak jsme v muzeu strávily víc než dvě hodiny a moc si to užily.
Na velikonoce jsme jeli do Vídně. Protože jsem od střední školy nebyla v galerii Albertina, chtěla jsem jít právě tam. Jenže ten den jsem neměla nejlepší náladu. Ani Zorka nebyla ve své kůži a radši by šla znovu do zoo. Pršelo, takže galerie byla přeplněná lidmi. Bylo tam vedro a lidé nás pštili, i když si Zorka jen potichu zpívala. Prošli jsme si celé jedno patro, ale i tak jsem byla smutná, protože jsem zvyklá na větší úspěšnost. Největší radost vyvolaly grafiky nosorožců a to, že jsme na chodbě tancovali kolo mlýnský. Pak začala plakat, že je unavená a chce spát, což jsem u ní viděla jen parkrát. Většinou se nás snaží přesvědčit, že vůbec unavená není a využít čas beze zbytku. Korunu tomu dalo, že jsme přehlédli Zajíce od Albrechta Durera, na kterého se Zorka těšila, protože velikonoce. Ten den jsme to úplně nezvládli a i když mě intuice varovala, šli jsme, protože jsme to měli v plánu. Všichni děláme chyby a není na tom nic špatného, ale jen blbec se z toho nepoučí a nesnaží se to příště udělat líp. Plány se dají přehodnotit podle aktuální situace a věřím, že když se příště zase budeme řídit pravidly, která jsem pro vás sepsala níže, bude to fajn. Trochu jsem se bála, abych Zorce touhle špatnou zkušeností nepokazila radost z výstav, ale už se mě ptala, kdy zase pojedeme na obrazy, to mě uklidnilo.
Výchova k umění je opravdu důležitá. Děti se učí vnímat krásu a rozdílnost, ocenit jedinečnost. Vztah ke kultuře se buduje postupně skrze příjemné zážitky. Psychicky se připravte na to, že ne vždycky to vyjde, ale tak je to s dětmi se vším. A když to vyjde, stojí to za to 💙
TIPY JAK SI NÁVŠTĚVU GALERIE S DĚTMI UŽÍT:
• plánujte návštěvu dopředu, ať se společně těšíte
• vyberte galerii/muzeum kde nejspíš nebude moc lidí
• vyberte výstavu, která by vás nebo dítě mohla bavit – nadšení je nakažlivé (Zorku baví hlavně zvířata, krajiny a sakrální výjevy, protože Ježíšek, Marie a Josef jsou pro ní symbolem rodiny)
• berte v potaz aktuální situaci – náladu vaši i dítěte, únavu, hlad, …
• pokud máte den blbec, nebojte se změnit plány, dopřejte si nějakou snadnější zábavu (zoo, hřiště, herna, bazén, …) a výstavu nechte na den, kdy se budete všichni cítit dobře
• povzneste se nad to, že nebudete mít prostor si všechno v klidu prohlédnout, zkuste do toho vnést radši trochu zábavy a poučení
Hlavně si užijte společný čas -EM-
